Pálava nese jméno po malebné krajině v okolí obce Pavlov. Název Pálava pravděpodobně pochází z historického označení obce Pavlov, která dala jméno i nedalekému pohoří se stejnojmenným vrchem. Mnohem později, až v roce 1976, byla vyhlášena CHKO Pálava a v roce 1988 bylo toto území zahrnuto i do světové sítě biosférických rezervací UNESCO.
Pavlovské vrchy (běžně označované jako Pálava), rázovitá dominanta jižní Moravy mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem, jsou nejmenším moravským pohořím, ležícím uprostřed prastaré kulturní krajiny s nejdelším osídlením v českých zemích. Kdysi dávno, ve starší době kamenné, zde žili a tábořili lovci mamutů, jejichž pozůstatky tvořené mamutími kostmi, zbytky ohnišť, obydlími a dokonce i uměleckými počiny v podobě stylizovaných sošek žen, zvířecích plastik z pálené hlíny a slonoviny patří k nejstarším vůbec.
Bělostné vápencové skály, kvetoucí kosatce na sluncem ozářené skalní stepi, vinohrady na úbočích, dubové háje a suťové lesy v kombinaci se suchým a teplým podnebím, to vše dává pálavské krajině jedinečný, u nás nevídaný, středomořský ráz.
A právě zde zahájil v roce 1953 Ing. Josef Veverka ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Pavlovicích šlechtění Pálavy zkřížením odrůd bílých vín Tramín červený a Müller Thurgau. Přes obtíže nelehkých 50. let 20. století a nucený přechod do šlechtitelské stanice v Perné u Mikulova pokračoval Veverka ve své práci, během které sledoval několik tisíc semenáčků, potomků semenáče č. 0104, aby v roce 1977 dosáhl zápisu nové odrůdy Pálava do Státní odrůdové knihy České republiky.
